Probuzení

Co to znamená probuzení? Prohlédnout iluzi života, kterou jsme doposud žili? Popíši zde jedno z mých prohlédnutí. Prohlédnutí se někdy může zdát až děsivé, může to být pocit, takže to, co jsem doposud byla a žila byl klam? 

Pokud nejsme připraveni a někdo nám tvrdí, že jsou věci jinak než si myslíme, takové prohlédnutí může být bolestné. Nepříjmající a tak se možná rozhodneme žít ve vlastní iluzi dál, ale pokud odhalíme iluzi vlastní snahou, pak je toto prohlédnutí osvobozující. Já jsem si celý svůj dosavadní život o sobě myslela jak jsem nudná, že se nedokážu bavit, že mě lidé spíš nemáji rádi. Vyrůstala jsem v prostředí, které mi nevyhovovalo. Jenže to jsem nevěděla a když mi bylo neustále předkládáno, že se mám vzchopit a snažit se, tak jsem dělala to, co jsem si myslela, že je správné, to co kolem mě všichni dělali.

Šla jsem na školu, kterou jsem nechtěla, ale přece je důležité mít aspoň tu střední. Chodila jsem se bavit ven, do klubu, kde mě to nikdy nebavilo a abych teda zapadla, tak jsem se potřebovala pořádně opít nebo si i něco dát, tak abych v sobě vyvolala ty pocity radosti. Když jsem se totiž snažila vysvětlit, že chci být doma a číst si nebo být s přítelem jen v tichosti a lásce, tak to bylo špatně, prostě nuda. Odevzdavala jsem svoji moc a pravdu těm druhým, co jsem tolik milovala a potřebovala. Nebyla jsem chápána, podporována v tom, co opravdu chci já, prostě to nebylo dost. Já jsem nebyla dost. A tak jsem se snažila být dost, překračovala jsem neustále své hranice, kdy už mi to nebylo příjemné, ale bylo to dost pro druhé. Dost často jsem se cítila smutná, nepochopená, došla jsem několikrát k vyhoření a až depresivním stavům kdy se mi postupně objevovaly myšlenky, že chci zemřít. Pochopte, umřít jsem tenkrát chtěla nechat své ego, které mě ovládalo. Uvěřila jsem, že je se mnou něco špatně. Moje energie byla nízká a tak jsem vždy i přitahovala to, co bylo stejně nízké jako já. Ne špatné, jen stejně naprogramované. Nechci tu tím poukázat na někoho, že by snad někdo dělal se mnou něco schválně špatně. V jejich očích a systému to bylo správné, protože oni tomu věřili také. Byla to jejich pravda a já ji také uvěřila. Ztratila jsem samu sebe. Ztratila jsem schopnost věřit v sebe. Ztratila jsem svoji sílu.

Pokud se cítíte ztraceni, tak jako já, tak se na to zkuste podívat z toho pozitivního úhlu pohledu. Přišli jsem sem abychom se učili, poznali, co to život je, se vším všudy. Já si zvolila jednu ze zkušeností a to ztratit samu sebe, tak abych se mohla znovu najít. Když se opět najdete a prohlédnete iluzi Vašeho života, tak Váš život začne být skutečný, krásný, plný dobrodružství a radosti. Radosti z osvobození. Skutečné radosti ze života. Začněte prožívat pocity vděčnosti, jen pro to, kde právě teď jste. Kdo jste. Víte, že tam, kde jste, tam máte být a nemůže to být jinak. Žijete více přítomně. Zjistíte, že Vaše radost spočívá v úplně jiných hodnotách, že jste byli vždy dobrý člověk, plný lásky a radosti, jen jste vnímali život jinak. Radost by pro Vás byla, kdyby jste šli na školu, kterou jste opravdu chtěli. Radost by pro Vás byla, kdyby jste se obklopovali lidmi, kteří Vám rozumí a místo bujarých večírku, jste strávili čas s přáteli hlubokým rozhovorem o životě a smrti. Radost by pro Vás byla, kdyby jste se naučili komunikovat s matkou přírodou. Ničeho nelituji, dnes už vím, že vše mělo a má svůj důvod. Nevěřím, lidem, kteří mě přesvědčují o opaku, nestýkam se s nimi a vlastně je ani nepřitahuji. Stále budu přitahovat to co se mám naučit a čemu ve svém systému ještě stále věřím a dávám sílu aby to bylo živé. Jen neupadám do zoufalství jako dříve, ale na vše se dívám jako na dar od boha, který skrze mě chce prožít to hezké, ale i to špatné či těžké. Vnímám boha skrze sebe a tak jako my chceme dosáhnout božství, stát se světlem, tak bůh chce dosáhnout lidství a žít tady na zemi se vším co lidský život přináší a tak mu dělám radost a učím se prožívat vše s přijetím, odevzdáním, respektem a pokorou. Cítím, že je to vzájemné, on mi zase dělá radost a dává mi pocítit stavy božství, které jsou nám přirozené jen jsme na ně zapomněli.

S láskou Klára